Vyhledávání
      

Jabloň domácí (Malus domestica)

Ovoce > 

Výška rostliny: 
do 10.0 m
Doba květu: 
Březen, Duben, Květen
Doba plodu: 
Červen, Červenec, Srpen, Září
Doba sběru: 
Srpen, Září, Říjen
Barva květu: 
bílá, narůžovělá
Barva olistění: 
zelená
Tvar květu: 
chocholík
Typy listů: 
listnaté, opadavé
Použitelné části: 
plod
Použití: 
solitéra, skupinové výsadby, v zemědělství, v potravinářství
Náročnost: 
slunce, polostín, vlhko, propustné půdy, nenáročné, humózní půdy

Fotogalerie (1 fotek):
   Další fotky >>>

Popis rostliny:  
Jabloně jsou stromy vysoké až 10m, opadavé, otužilé, někdy samosprašné. Délka jejich života je střední až dlouhá. Plody o velikosti až 15cm, kulaté, zelené, žluté nebo červené, obsahují vitamin C.
Jabloně zařazené k druhu jabloň domácí (Malus domestica), vznikly šlechtěním a křížením jabloně nízké (Malus pumila) s jabloní lesní (Malus sylvestris) a dalším planým druhem Malus mitos.

Tvar plodů je proměnlivý, od kulovitých jablek kultivaru ´Gladstone´ a ´Granny Smith´ přes zploštělé bochánky ´Bramley´ a ´Mére de Ménage´ až po téměř kuželovité ´Spartan´, ´Golden Delicious´ nebo ´Worcester Pearmain´. Barva může být zelená, žlutá, šarlatově oranžová nebo téměř rudá až téměř nachová. Rozmanitá je i dužina, chrupavá až kašovitá, suchá či šťavnatá, kyselá nebo nechutná, hořká, jemná i aromatická. Všechna jablka mají u stopky prohlubeň, na druhé straně je pozůstatek květu a uprostřed se skrývá jádřinec s několika hnědými semeny. Ta jsou v malých dávkách jedlá, přestože obsahují slabou dávku kyanidu a byly zaznamenány dokonce smrtelné otravy po konzumaci velkého počtu jader.

Dospělé stromy se zejména v sadech, často stávají zajímavými krajinnými dominantami, protože se při neregulovaném růstu často kroutí a pokřivují. Listy jsou měkké, ochmýřené nebo hladké, ale nikdy hladké jako u hrušní. Květy mají sněhobílou barvu s růžovým nebo červeným nádechem.
Nejstarší známou odrůdou je ´Court Pendu Plant´ - středně sezónní, stolní, jejíž původ sahá až do římských časů. Pěstuje se pro své pozdní, nezamrzající květy.
Ze 16. století pochází i ´Nonpareil´ a ´Golden Pippin, které kvetou na vrcholu jara. Vyskytují se ale jen zřídka, i když dnes existuje půl tuctu odrůd, v jejichž názvu se jméno Golden Pipin objevuje.

´Golden Reinette´ se objevuje už před rokem 1650 a dosud si udržela popularitu.

´Flower of Kent´ je velký a zelený. Tato odrůda už téměř vyhynula. Právě toto jablko inspirovalo Isaaca Newtona k formulaci gravitačního zákona.

´Ribston Pippin´ - zimní, stolní, má vysoký obsah vitaminu C a výbornou chuť.. Pěstuje se od roku 1707 a nevyhovují mu velké a těžké půdy.
Z roku 1720 pochází jedna z nejchutnějších odrůd, pozdní ´Ashmead´s Kernel´, které ale méně plodí.

´Orleans Reinette´ - zimní, stolní, vznikla v roce 1776, je velmi chutná a šťavnatá s tuhou slupkou, které se nedaří na vlhkých a chladných místech.
V roce 1785 vznikla výběrová, ale vzácná odrůda ´Pitmaston Pine Apple´, která má malé plody medové chuti.
Zimní až pozdně zimní ´Wagenerovo´ s tvrdou dužinou, bylo vyšlechtěno v roce 1791 ve státě New York.

Z roku 1809 pochází zimní tržní odrůda ´Bramley´s Seedling´, která je mezi tržními jablky jednou z nejbohatších na obsah vitaminu C. Je vzrostlá a roubuje se proto na zakrslejší podnože než ostatní.
Velmi pozdní a chutné jablko ´Cornish Gillyflower´ bylo vyšlechtěno v roce 1813. Na rozdíl od jiných odrůd se jí daří v mírném a vlhkém podnebí. Nehodí se pro pěstování v kordónech.
Jedním z nejlepších kultivarů je zimní ´Blenheimská reneta´, velký strom s širokými zlatavými plody.

Mezi nejkvalitnější stolní odrůdy patří podzimní ´Coxova reneta´. Její pěstování je ale obtížné, protože je často napadána různými chorobami a nesnáší vlhké půdy. Nejlépe se jí daří u slunné zdi.
Odrůdy ´Sunset´, pěstovaná od roku 1918, a ´Suntan´, pocházející z roku 1955, poskytují spolehlivé potomstvo.

Jednou z nejznámějších odrůd je ´Beauty of Bath´, která plodí koncem léta malá, ostře sladká jablka, žlutá s červenými a oranžovými skvrnami. Pochází z roku 1864, dobře plodí, ale nehodí se k vyvazování.

Podzimní ´Egremont Russet´ z roku 1872 patří k nejlepším koženým jablkům, ke skupině odrůd s tuhou, nevoňavou slupkou a tvrdou, křehkou dužinou, sladkou a chutnou, ale ne příliš šťavnatou či kyselou.

Stoletý ´James Grieve´ - podzimní, stolní, má sklon k rakovině, ale je dobrým opylovačem pro Coxovu renetu a sám bohatě plodí voňavá jablka s osvěžující kyselou chutí. Všudypřítomný ´Golden Delicious´ se ve velkém pěstuje po celé Evropě. Má žluté, kuželovité plody. Nejchutnější jsou z vlastní zahrádky, musí se ale voskovat, jinak ztrácejí chuť. Odrůda pochází ze západní Virgínie z roku 1916.

´George Cave´ je ze zahradnického hlediska moderním časným stolním kultivarem z roku 1945. Plodí koncem léta a je voňavější než ´Beauty of Bath´ a může se prořezávat normálně, i když inklinuje k tvorbě plodů na koncových letorostech.
´Discovery´ pochází z roku 1962. Je to časná odrůda šarlatové barvy se smetanově bílou dužinou, plodící na přelomu léta a podzimu. Květy jsou poměrně mrazuvzdorné, plody nepodléhají strupovitosti. Díky své vyšší trvanlivosti získávají dominantní postavení.

Některé odrůdy mají mnohem vyšší obsah vitaminu C, než jiné, pěstované ve stejných podmínkách. Např. plody ´Ribston Pippin´ obsahují průměrně 31mg/ 100g vitaminu, ´Orlean´s Reinette´ 22,4mg, ´Bramley´s Seedling´ 16mg.

Čeleď:
Rosaceae

Původ:
Jabloně pocházejí z mírného pásma Evropy a Asie. Naši předkové je v přírodě sklízeli už odedávna a dobře je znali i staří Féničané.
Když v prvním století př.n.l. vedl Varro římskou armádu k Rýnu, povšiml si, že v každém kraji rostou jiná jablka. Římané tyto plody systematicky šlechtili, a tak jestliže ve druhém století př.n.l. zaznamenal Kato pouze půl tuctu odrůd, Plinius jich v prvním století n.l. znal již tři tucty.
V současné době existuje více než 643 odrůd, které reprezentují více než dva tisíce rozdílných klonů. Několik stovek z nich si můžeme běžně opatřit v sadařských školkách, ale ve velkém se pěstuje sotva půl tuctu kultivarů.

Náhlá exploze počtu odrůd souvisí s rozšiřováním koloniálního panství. Kvalitní odrůdy dovezené do Ameriky a později také do Austrálie, tu mutovaly a křížily se a po návratu do vlasti docházelo k dalším hybridizacím. Nyní se jabloně extenzivně pěstují v mírných podnebných pásmech po celém světě. První americké stromy byly údajně vysazeny na Guvernérském ostrově b bostonském přístavu, ale v roce 1629 žádala Massachusettská společnost o zaslání semen a už v roce 1635 mohl pan Wolcott z Connecticutu napsat, že ze svého nového sadu stáčel mošt do pěti sudů a každý z nich pojal 250 litrů.

Pěstování:
Jabloně vyžadují bohatou, vlhkou a propustnou půdu. Bohužel je vysazujeme téměř kamkoli, ale i tak prospívají celkem slušně. Nesnášejí podmáčená stanoviště, příliš hustou výsadbu a mrazové kotliny. Pro dobré opylení je nejvhodnější alespoň tři odrůdy pohromadě, protože existují kultivary diploidní nebo triploidní a rozdíly v počtu chromozomů způsobují, že takové stromy jsou vzájemně nekompatibilní.

Vosova reneta a ´Bramley´ spolu neplodí, pokud ale přidáme ´James Grieve´, dočkáme se úrody od všech tří. Pro nepojmenované jabloně bývají dobrým i opylovači pláňata.
Jabloně vyžadují zimní klid, není pro ně tedy celoroční pobyt ve skleníku dobrý. Snáze by tu mohly podlehnout škůdcům a nemocem, a to hlavně ve vlhkém a horkém prostřed.

Jabloně na velmi zakrslých podnožích můžeme snadno pěstovat ve velkých nádobách. Vyžadují tu radikální zimní řez a letní zaštipování prodlužujících výhonů a odrůdy, plodící na nových letorostech se tedy pro tento způsob pěstování příliš nehodí. Byly vyšlechtěny i speciální hrnkové odrůdy, které vystačí jen s minimálním řezem.
Jabloně se zformovanou korunou mohou často růst a po celá léta plodit prakticky bez prořezávání, jen s použitím udržovacího řezu. Můžeme je vyvazovat a radikálně prořezávat v létě i v zimě takřka do libovolného tvaru.

Pro krásnou a bohatou úrodu jsou nejvhodnější špalíry, pro společné pěstování co nejvyššího počtu odrůd zase kordóny a pro snadnou údržbu menší jednotlivé stromky s kotlovitou korunou. U odrůd, především časných, které plodí na nových letorostech, je vhodnější udržovací, než zmlazovací řez, při které bychom odstranili plodonosný obrost. Můžeme je pěstovat podobně jako broskve, takový způsob je ale pracný.

Stejně důležitá jako řez je i probírka. Odstraňováním nahuštěných nebo napadených plodů podpoříme velikost i kvalitu zbývajících a předejdeme obroční úrodě. Probírka po červnovém opadávání plodů, kterou je vhodné ještě dvakrát zopakovat, přispívá ke zničení škůdců.
Růžové a bílé květy vypadají na konci jara nádherně. Květy jsou významné pro hmyz a plody slouží jako potrava ptáků.

Brambory pěstované ve společnosti jabloní, jsou náchylné k plísním. Užitečnými společníky jsou česnekovité rostliny, hlavně pažitka. Dračíky a řeřicha odpuzují pilatky a vlnatky. Vhodné je sousedství kopřiv, které se zároveň hodí sušené při skladování plodů.

Hnojení:
Jednou měsíčně postřikujeme stimulátorem Bio-Algeen S-90.

Sklizeň:
letní jablka jsou nejlepší čerstvě utržená ze stromu. Většinou nevydrží déle, než pár dní. I pozdější odrůdy jíme rovnou ze stromu, jak postupně dozrávají, pokud je však utrhneme nezralá a uložíme v chladu, mohou vydržet i několik týdnů. Plody pozdních odrůd necháme na stromě, dokud nehrozí nebezpečí mrazů nebo ptáků, pak je opatrně otrháme a uložíme v chladnu a temnu, kde vydrží šest měsíců i déle. Pokud zároveň pěstujeme pozdní i časné odrůdy a máme k dispozici sklad zabezpečený proti hlodavcům, máme zajištěn přísun jablek po většinu roku.

Jablka trháme pootevřenou dlaní a jemně je pokládáme do lísek, vystlaných suchou slámou, nebo novinami. Časné odrůdy neskladujeme spolu s broskvemi, cibulí, česnekem nebo bramborami. Na plodech nesmí být žádné otlaky, známky hniloby ani červivosti a stonek musí zůstat zachován. Jablka zavalená po jednom v papíře, vydrží déle.

Použití:
Jablka jsou výborná čerstvá, ale i sušená a upravená do dortů, koláčů a rosolů, hlavně s jinými druhy ovoce. Šťáva se pije čerstvá, ale můžeme ji také zmrazit a použít k výrobě moštu a octa. Tržní odrůdy, vhodné pro kuchyňskou úpravu, se od stolních liší, jsou větší a zasyrova méně sladká a kyselejší. Většinou se upravují na pyré.

Typickými odrůdami pro tepelnou úpravu jsou ´Bramley´, ´Norfolk Beauty´ a ´Wilkes´, které se vařením mění na sladkou pěnu. Naopak ´Lane´ s ´Prince Albert´, ´Lord Derby´ a ´Encore´ při vaření neztratí tvar a používají se spíše k přípravě koláčů, než do omáček.
Dřevo jabloní se používá k výrobě golfových holí a pro dřevořezy. Při pálení vydává decentní vůni a je vhodné k uzení potravin a na zátop v krbu.

Množení:
Ze semen jen zřídka vzejdou kvalitní stromy, řada dnešních nejlepších odrůd ale pochází ze semenáčků. Jabloně se očkují nebo roubují na různé podnože, jejichž typ závisí na stanovišti a požadované velikosti stromu. Někdy se množí i kořenovými řízky nebo pěstují jako vysokmeny na podnožích ze semenáčů, takové stromy jsou však příliš velké a hodí se spíše do volní krajiny. Pro sady jsou vhodnější polokmeny, které dorůstají na podnožích M 25 do výšky 5,2m a šířky 6m.
Opačným extrémem jsou velmi zakrslé podnože, jako M 27, které se hodí pro pěstování v nádobách, vyžadují po celý život oporu a jejich větve jsou tak nízko, že znemožňují sekat pod nimi trávu nebo pěstovat podkultury.

Na podnožích M 9 vyrůstají stromy vysoké asi 2m, které sice také vyžadují oporu, dobře se však hodí pro kordóny, Všechny stromy na velmi zakrslých podnožích trpí v suchých půdách i během suchého období.

Na podnožích M 26 dorůstají jabloně do výšky 2,8m Přestože rovněž potřebují oporu, jsou to zřejmě nejvhodnější podnože pro menší zahrádky. Sázíme je ve sponu alespoň 3m.
Pro chudé půdy je nejlepší podnoží MM 106. stromy dorůstají výšky 4m a vyžadují rozestupy alespoň 4,5m. (Podnože označené písmenem M pocházejí z anglické šlechtitelské stanice East Malling.

Choroby, škůdci:
Jabloně jsou ve většině mírného pásma nejobvyklejšími ovocnými stromy, které mají vlastní specifické škůdce a choroby. I stromy, které trpí různými potížemi a rostou v poměrně nepříznivých podmínkách, poskytují každoročně velkou úrodu. Základní podmínkou je bujný vzrůst, díky němuž se dokáží vypořádat s řadou chorob, jako např. rakovina jabloní.

Proti obvyklým škůdcům postupujeme obvyklým způsobem, jabloně mají ale některé zvláštnosti. Otvory v plodech mohou být způsobeny jedním ze dvou škůdců. Mol jablečný obvykle vytrvává v jádřinci chodbičky, z nichž vytlačuje drť do ústí na spodní straně plodu. Omezit ho můžeme pomocí lapáků z vlnité lepenky, feromonovou pastí, postřikem květů a zvýšenou hygienou. Dalším škůdcem je pilatka, jejíž chodbičky se objevují v celém jablku. Postupně může napadnout i dva nebo dokonce tři plody. Bojujeme s ní hygienou a odstraněním a zničením napadených plodů během probírky. Po odkvětu můžeme použít i postřik, užitečná je také drůbež, vypuštěná do sadu.

Řada odrůd jablek je odolná vůči strupovitosti. Pokud se vyskytne, zasahuje nejdříve listy a šíří se, podobně jako rakovině, mumifikovanými plody a mrtvým dřevem. Častější je ve vlhkých oblastech.
Všem uvedeným potížím, stejně jako plísním, můžeme předcházet zvýšenou hygienou, zachování bujného růstu stromů, dostatečnou zálivkou i nastýlkou a řezem.

Mšici vlnatku krvavou ničíme postřikem mýdlovou vodou nebo kosatcem. Lepové pásy na kmenech mnoho škůdců zadrží po celý rok, zejména na přelomu léta a podzimu. Jablka rovněž ohrožují ptáci, vosy, škvoři, před nimiž můžeme plody chránit pomocí papírových sáčků.


 
 

Reklama - Kontakt
Copyright © 2010-2013 AtlasRostlin.cz
Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího písemného souhlasu je zakázáno.