Detail

Popis

---

Lísky jsou stromy nebo keře vysoké až 6m, opadavé a částečně samosprašné. Délka jejich života je střední až dlouhá. Plody jsou velké do 2,5cm, oválné zašpičatělé oříšky hnědé barvy, bohaté na obsah oleje.

Jsou typickými dřevinami lesů a křovin. Tento keřovitý strom s tmavým kmenem a oválnými zašpičatělými listy se brzy na jaře ozdobí žlutými jehnědami samčích květů. Za teplých dnů se objevují i maličké, ale nádherné samičí květy, podobné mořským hvězdicím s karmínovými bliznami. Oříšky jsou protáhle oválné nebo kulovité se zahroceným koncem. Skořápka je tenká, jádro uvnitř sladké.

Líska obecná (Corylus avellana) je původním planě rostoucím druhem, její vlastnosti ale díky pylu přenášenému větrem ovlivňuje líska turecká (Corylus colurna) a líska veliká (Corylus maxima).

Výborné jsou oříšky odrůdy Lombardský červený. Jsou drobné, s přiléhavou, červenohnědou skořápkou.

Odrůda Cosfordský má oříšky s tenkou skořápkou a je dobrým opylovačem.

Odrůda Kentská rodí velké plody po opylení Cosfordskou nebo Nottinghamskou, což je dobrá opylovač s velkými oříšky. Šlechtěné kultivary mají lepší chuť, než planě rostoucí lísky.

Čeleď:
Corylaceae - lískovité

Původ:
Líska obecná roste v Evropě už velmi dlouhou dobu. Lísku velikou intordukovali z Řecka staří Římané. Líska turecká se objevila už v roce 1582 a líska americká, která má drobnější, silnostěnné oříšky a srdčité listy byla objevena v roce 1798. Dnešní zahradní lísky jsou produktem křížení v 19. století, kdy také vznikla většina kultivarů.

Pěstování:
Líska vyžaduje kamenité, kopcovité stanoviště, dobře prostupnou, jílovitou půdu. V příliš těžké, vlhké a bohaté půdě stromy přerůstají a vzniká méně samičích květů. Podpěru líska nepotřebuje.
Je dobré pěstovat několik rostlin pohromadě kvůli vzájemnému opálení. Líska přinese velkou úrodu i ne zrovna pečlivému zahradníkovi, vyžaduje totiž málo péče.

Lísky jsou tak otužilé, že není žádný důvod pěstovat je ve skleníku. V nádobách se jim daří poměrně dobře, vypadají zde pěkně, ale málo plodí.

Lísky se dříve pěstovaly na nízkých a plochých kruhových rámech. Nejlepší je tvarovat kotlovitou korunu, dřeviny pak ale často ztrácejí keřovitý charakter. Vyplatí se udržovat vzdušná tvar s jedním kmenem a odstraňovat výhonky, abychom snadno našli každý oříšek.

Lísky rostou v přírodě často ve společnosti hyacintovců a prvosenek. Na kořenech lísky mohu růst lanýže.

Pokud nemá líska zrovna jehnědy, není příliš nápadná. Formy s pokroucenými větvemi vyhlížejí zajímavě a kromě toho i plodí. Líska poskytuje obživu řadě větších i menších zvířat a je výbornou rostlinou pro přírodní zahrady.

Hnojení:
Na jaře postřikujeme keř stimulátorem Bio-Algeen S-90.

Sklizeň:
lískové oříšky se mohou jíst již krátce před dosažení zralosti, pro skladování se ale hodí je plně vyzrálé plody. Nejlepší je nechat oříšky opadat. Před skladováním se loupou a suší. Naložené do soli vydrží až rok ve výborné kvalitě.

Použití:
Lískové ořechy všech typů se přidávají do kořeněných pokrmů, častěji ale slouží jako doplněk sladkých jídel a cukroví. Vyrábí se z nich likér a lisuje lehký stolní olej.

Líska je vhodnou dřevinou pro živé ploty a větrolamy. Listí požívá mnohá zvířata včetně krav. Z tuhých a ohebných prutů se pletou košíky a proutěné překážky a z rozsekaných větví se vyrábějí virgule. Dřevo se používá k uzení.

Množení:
lísky můžeme pěstovat ze semen, ne vždy si však zachovají matečné vlastnosti. Možné je řízkování nebo roubování, nejlepší jsou však kořenové výmladky, odřezané na podzim a vysazené do květináče nebo přímo na stanoviště. Můžeme je také asi rok předpěstovat ve školce.

Choroby, škůdci:
Plevelný podrost znesnadňuje hledání oříšků. Chorobami ani škůdci příliš netrpí, zejména ve srovnání se škodami, které mohou na úrodě napáchat vrány, bažanti, hlodavci a zejména veverky.