Vyhledávání
      

Maliník obecný (Rubus ideaus)

Popínavé rostliny > 

Výška rostliny: 
od 100.0 cm do 3.0 m
Doba květu: 
Duben, Květen, Červen, Červenec, Srpen
Doba plodu: 
Červenec, Srpen, Září
Doba sběru: 
Červenec, Srpen, Září
Barva květu: 
bílá
Barva olistění: 
zelená
Tvary listů: 
srdčité
Typy listů: 
listnaté, opadavé
Použitelné části: 
plod
Použití: 
skupinové výsadby, popínavá rostlina, v lékařství, v potravinářství
Náročnost: 
polostín, stín, vlhko, kyselé půdy, humózní půdy

Fotogalerie (0 fotek):

Popis rostliny:  
Maliny jsou popínavé, opadavé, samosprašné keře. Délka jejich života je krátká. Plody jsou velké až 2,5cm, zašpičatělé, červené, žluté, černé. Mají vysoký obsah vitaminu C, riboflavinu a niacinu.

Většina lidí považuje za nejlepší ovoce jahody, ale někteří tvrdí, že maliny jsou stejně tak dobré, ne-li lepší. Tyto plody se ale na rozdíl od jahod rychle kazí, a proto se s nimi nesetkáváme tak často. I když je mechách pěstování velice snadné, nejsou jako zahradní plodina příliš rozšířené.

Plody maliníku se často liší velikostí, ale barvu mají většinou červenou, u když se vyskytují i odrůdy s plody žluté a fialové barvy. U kvalitních odrůd se dají plody snadno oddělit, u méně šlechtěných je sběr obtížnější a často se při sběru rozmačkají, protože jsou velmi měkké.

Mladé výhonky jsou obvykle zelené a postupně mění barvu na červenou a hnědou. Dosahují délky 1 -3m a jsou často chlupaté, někdy i trnité. Výhonky, které rostou z odnožujícího kořenového systému, zpravidla po roce plodí a další rok odumírají. Kořenový systém se nepřetržitě rozrůstá, ale často bývá napadán virovými infekcemi.

Květy jsou drobné, převážně bílé, uprostřed s viditelným zárodkem budoucího plodu. Zatímco květy většinou nevoní, listy jsou aromatické. Nejlepším příkladem je divoký severoamerický ostružiník vonný (Rubus odorata), jehož listy a stonky mají výraznou pryskyřičnou vůni, zatímco růžovofialové květy jsou naprosto bez vůně. DruhRubus seliciosus má silně aromatické květy podobné růži.

V rámci rodu Rubus existuje řada druhů podobných jak malinám, tak ostružinám. Některé jsou spolu s ostružiníkem japonským oddělovány do samostatné ovocnářské skupiny.
V Severní Americe byly z druhu Rubus strigosa vyšlechtěny červené a žluté maliny podobné evropským.

Ostružiníky druhu Rubus occidentalis jsou choulostivější, mají méně silných výhonů a více se větví. Malina Rubus deliciosus je velkolepá, má výbornou chuť, ale zejména v evropských podmínkách málo plodí.

Maliny mohou dozrávat v létě i na podzim. Mnohé kultivary jsou v tomto směru spíše ovlivněny metodou řezu než dědičně.Nejlepší odrůdou pro sklizeň je nejspíš ´Autumn Bliss´.


Počet kultivarů maliníku se stále zvyšuje, nové odrůdy nahrazují staré. ´Malling Jewel´ je stará, ale chutná odrůda. ´Malling Joy´ a ´Admiral´ se vyznačují výraznou vůní.
Žluté maliny byly vyšlechtěny prakticky současně s červenými, nejsou ale tak bujné a jejich listy jsou světlejší. Mají přirozený sklon k pozdnímu plození. Vynikající je <´Golden Everest´, jehož voňavé, měkké a sladké plody postrádají ostrou chuť mnoha červených odrůd. ´Fall Gold´ plodí na podzim, ´Golde Antwerp´ je jeden z nejranějších kultivarů s jemnou vůní. Odrůda ´Red Antwerp´ se již nevyskytuje.

Další starou, ale dobrou odrůdou je ´Norfolk Giant´, který je dnes již prakticky nedostupný.


Čeleď:
Rosaceae


Původ:
Maliník obecný (Rubus idaeus) je přirozený druh vyšších oblastí Evropy a Asie, roste na okrajích lesa a všude tam, kde je kyselejší půda. Ve Skandinávii se vyskytuje planě ještě kolem 70. rovnoběžky a tradičně se zde také pěstuje. Semena a části rostlin byly nalezeny v pozůstatcích prehistorických jezerních sídlišť na území dnešního Švýcarska. Klasičtí autoři se ale o maliníku nezmiňují, stejně jako o jiných rostlinách severnějších oblastí. Vzhledem k tomu, že Římané byli známými gurmány, je zvláštní, že by nejedli tyto výtečné plody při dobývání severnějších, chladnějších a vlhčích území. Možná se o nich nezmiňovali právě proto, že sbírání divoce rostoucích plodů bylo naprosto běžné.

Zmínky o malinách najdeme v básních Thomase Tussera a v šestnáctém století je popisuje Geparde. Zdá se, že v této době byly maliny, stehně jejich příbuzné ostružiny, považovány za něco výjimečného a užívaly se převážně jako léčivo a povzbuzující prostředek. V mnoha zemích mírného pásu se planě vyskytuje řada podobných druhů.

Pěstování:
Maliník vyžaduje chladnější a vlhčí stanoviště, vydatnou zálivku, bohatou, spíše neutrální či kyselou půdu, dostatečné množství kompostu a vysoké nastýlání.

V oblastech se suchým teplým létem a vlhkým podzimem se lépe daří odrůdám plodícím na podzim, které také díky suššímu létu méně trpí červivostí. Odrůdy plodící v létě vyžadují vlhkou půdu a stačí jim stinné stanoviště a slunné zídky, ale můžeme je také pěstovat na chladnějších, zastíněných místech s dostatečnou vlhkostí.

Maliník je velmi odolný a tak nevyžaduje zvláštní ochranu, ale pěstování v chladných sklenících nám zaručí vydatnější úrodu a ochranu před ptactvem.Skleníkové pěstování také prodlouží období sklizně. Maliník, která vyžaduje pouze pěstování ve skleníku je Rubus niveus pocházející z Asie.

Pěstování maliníku v nádobách se příliš neosvědčilo a úroda byla slabá. Kořenový systém při pěstování v nádobách trpí nedostatkem místa a přehříváním.

Maliník je řídký a poléhavý, proto se osvědčuje použití drátěné opory. Výhony přivazujeme k páru svislých drátů, nebo je provazujeme horizontálně umístěnými dráty. Možné je i spojování tří sousedních keřů, které na vrcholu sváží do špičky. Prořezávání odrůd plodících v létě provádíme na podzim a odstraňujeme při něm všechny staré a vyčerpané výhony zatímco nové upevňujeme na jejich místa. Vybíráme největší a nejsilnější výhony podle stavu v počátečním úseku cca 12cm. Pomáhá zkrácení výhonů ještě v časném létě. Podzimní odrůdy se ošetřují ještě snadněji, koncem zimy seřízněte vše na úroveň půdy. Redukce výhonů nelpět velmi prospěšná na jaře.

Vyšlechtěný maliník není sám o sobě nijak dekorativní a plody nevydrží tak dlouho, aby se mohly stát ozdobou. Některé druhy příjemně voní a jsou i dekorativnější, nedosahují ale takové produktivity jako moderní vyšlechtěné odrůdy.

Maliníku prospívá společnost česneku, jahod, mochny husí a měsíčku., těsné okolí keře ale necháváme volnější. Brambory pěstované v blízkosti malin častěji trpí plísní.

Hnojení:
Odrůdy plodící na podzim hnojíme na jaře postřikem stimulátoru Bio-Algeen S-90.

Sklizeň:
Plody sbíráme oparně a bez stopky.pokud nejdou snadno oddělit, není dobré to zkoušet silou. Sklizené maliny dlouho nevydrží, a to zvláště ve vlhku a teple.Chceme-li je udržovat čerstvé pro krátké skladování, odstřihneme nůžkami celý výhon s plody a nedotýkáme se jich. Maliny se ze všech druhů ovoce nejrychleji kazí, proto je nutné včasné zpracování nebo konzumace v rozmezí několika hodin. Tuhé plody, které se prodávají v obchodech, jsou nepříliš chutným přepychem.

Použití:
Z malin připravujeme výborné šťávy, rosoly, nápoje a sorbety.. pro získání kyselejší chuti se míchají s červeným rybízem. Malinové víno je lahodné a krásně zbarvené. Maliny můžeme i zmrazit, ale potom značně změknou.

Výhony maliníku jsou ochlupené až trnité. Nedá se s nimi příliš topit, ale jsou ideálním přístřeškem pro různá zvířata. Zkrácené a dostatečně husté výhony doplněné zmuchlanými novinami nacpanými do seříznutých plastikových lahví mohou být ideálním suchým a přitom vzdušným zimovištěm slunéček. Láhve ukrýváme do stálezelených keřů. Listy i plody maliníku se užívaly tradičně jako lék a používaly se k výrobě čaje.

Množení:
Maliník rozmnožujeme řízkováním na podzim. Můžeme použít jakoukoli část výhonu i kořenů s očkem nebo mladé výhony. Sadbu z květináčů vysadíme na jaře. Letní odrůdy by v prvním roce neměly plodit, ale vytvořit silné výhony. Podzimní odrůdy můžeme nechat plodit již v prvním roce, pokud jsme je zasadili na začátku předešlého podzimu a již se dobře ujaly.

Maliník můžeme také úspěšně vypěstovat ze semene křížením různých odrůd, je ale lépe nakoupit sazenice známých odrůd.

Choroby, škůdci:
Pletí provádíme opatrně, abychom nepoškodily kořeny. Pro dobro úrodu je zásadní bohaté nastýlání. Největší ztráty na úrodě způsobuje ptactvo. Platí jednoduchá poučka – žádná ochrana = žádné plody. Škodám způsobeným malinovníky a květopasy předcházíme správnou hygienou a nastýláním, v případě potřeby použijeme postřik.

Podzimní odrůdy trpí červivostí je výjimečně. Mohou se objevit i virová onemocnění, při kterých listy žloutnou a rostlina je méně produktivní. V takovém případě je jedinou pomocí přemístění záhonu na jiné místo a náhrada nakažených rostlin novými. Žloutnutí žilnatiny listů je reakcí na zásadité prostřední, je dobré použít postřik stimulátoru Bio-Algeen S-90 s přídavkem síranu hořečnatého. Nejlepší je přihrnutí kompostem a nastýlka.


 
 

Reklama - Kontakt
Copyright © 2010-2013 AtlasRostlin.cz
Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího písemného souhlasu je zakázáno.