Vyhledávání
      

Mandloň obecná (Amygdalus communis)

Ovoce > 

Výška rostliny: 
do 6.0 m
Doba květu: 
Březen, Duben, Květen
Doba plodu: 
Červen, Červenec
Doba sběru: 
Červenec, Srpen
Barva květu: 
narůžovělá
Barva olistění: 
zelená
Tvar květu: 
chocholík
Typy listů: 
listnaté, opadavé
Použitelné části: 
plod
Použití: 
solitéra, v potravinářství
Náročnost: 
lehké půdy, propustné půdy, náročné, humózní půdy

Fotogalerie (4 fotek):
         Další fotky >>>

Popis rostliny:  
Mandloň obecná (Amygladus communis) je opadavý strom vysoký 6m. délka jeho života je krátká. Plody jsou velké 5cm, oválné, zašpičatělé, s hnědou slupkou, jsou bohaté na bílkoviny, vápník, železo, vitamíny B2 a B3 a fosfor.

Madloně jsou příbuzné s broskvoní, mají ale větší, lehce narůžovělé květy, které se objevují ještě před dlouhými, úzkými listy. Kvetou asi o čtrnáct dní dříve než broskvoně a mohou být proto poškozeny mrazem. Plané variety mívají někdy otrněné větve, plody mají nejedlé, tuhé, pýřité oplodí šedozelené barvy, které snadno puká v podélném zářezu. Pod ním se skrývá hladké pecka s četnými mělkými póry, která obsahuje ploché, oválné jádro se zašpičatělým koncem.

Existují dvě hlavní linie mandloně obecné: sladké mandle (Amygladus communis) convar. dulcis a hořké mandle (Amygladus communis) convar. amara. První jsou oblíbenou pochoutkou, druhé se používají k ochucování pokrmů a jako zdroj oleje.. K jídlu se nehodí pro svou příliš hořkou chuť a také pro vysoký obsah amygladinu, z něhož se v ústech uvolňuje prudce jedovatý kyanid.

Ve Španělsku se dosud pěstuje starobylá odrůda ´Jordan´ s křehkou peckou. Plody odrůdy ´Texas´ jsou nejchutnější pražené ve slupce a solené.

Čeleď:
Rosaceae

Původ:
Mandle pocházejí ze Střední Asie, byly známy již starým Hebrejcům a Féničanům. Dlouho se pěstují v jižní Evropě a západní Asii, nyní také v Kalifornii, jižní Africe a jižní Austrálii.

Pěstování:
Mandloně vyžadují obohacenou, lehkou a provzdušněnou půdu a spon alespoň 3m. Po prvním roce se již nemusí vyvazovat ke kůlu. Důležitý je dostatek kompostu a přihrnování. Většinou rostou ve formě keřů, pro které je ideální poloha u zdi. Není vhodné je pěstovat v blízkosti broskvoní, s nimiž se mohou křížit a rodí pak hořké plody. Doporučuje se umělé opálení. Většinou nejsou samosprašné, je tedy třeba pěstovat několik stromů najednou.

Ve skleníku se mandloně pěstují jen zřídka, protože nezbytná práce s ořezáváním a vyvazováním bývá jen zřídka odměněna výsledkem. V zimě skleník nevytápíme, abychom stromům poskytli období klidu. Při pěstování ve skleníku se objevuje řada problémů. Výskat svilušek můžeme omezit udržováním vysoké vlhkosti.

Při důkladném řezu, dostatku výživy a vláhy můžeme pěstovat mandloně i ve velkých nádobách. Umožní nám to chránit stromky během zimy a za květu a vynášet je ven na léto. Tak se vyhneme kadeřavosti listů i poškození mrazem. Před mrazem musíme chránit nejen květy, ale i mladé plody.
Mandloň, podobně jako broskvoň, plodí na jednoletých výhonech. Vzhledem k velké zátěži plody, neprořezáváme příliš radikálně.

Asi jednou za tři roky odřežeme několik hlavních větví a zbylé horní větve zkrátíme, abychom podpořili plodný růst spodních větví a pahýlů. Nejvhodnější dobou pro tento zásah, který také napomáhá udržovat praktický, keřovitý a nízký tvar, je předjaří, v této době však můžeme vyvolat houbové onemocnění – stříbřitost listů. U zdí a ve vnitřních prostorách se mohou mandloně tvarovat podobně jako broskvoně. Probírka plodů není nutná, je ale vhodnou prevencí dvouletého cyklu plození.

Mandloně, ať už plodící stromy, nebo některé z mnoha kultivarů, jsou krásné. V suchých a teplých oblastech přinášejí užitek ptákům, hmyzu i hlodavcům.

Mandloním se daří ve společnosti česneku, pažitky, jetele nebo vojtěšky a kopřivy dvoudomé.

Hnojení:
Mandloně postřikujeme jednou měsíčně stimulátorem Bio-Algeen S-90.

Sklizeň:
Jakmile začnou plody opadávat, setřeseme je, oloupeme a usušíme. Při komerčním zpracování se skořápky luští, semena je lépe ponechat nedotčená. V suché soli nebo písku vydrží po dlouhou dobu.

Použití:
Jádra můžeme ponechat v hnědém osemenění nebo je oloupat, abychom dosáhli čistší chuti. Mohou se konzumovat syrová, tepelně upravená nebo jako mléko, tzv. Sirop d´Orgeat.
Z tvrdého dřeva se vyrábějí kvalitní dýhy, olej slouží ke kosmetickým účelům.

Množení:
Mandloně můžeme pěstovat z pecek, potom ale potrvá roky, než začnou plodit, a můžeme se dočkat i smíšené úrody sladkých a hořkých mandlí. Ve Velké Británii se mandloně očkují na podnože St. Juliena, potom rodí už třetím rokem. Nejlepšími podnožemi jsou ale semenáčky mandloní nebo broskvoní.

Choroby, škůdci:
Do plodů mohou pronikat škvoři, kteří vyžírají jádro. Je dobré proti nim použít pásy lepenky, omotané kolem jednotlivých větví. Kůru musíme chránit před zvěří, především před králíky a srnci. Hlavním problémem mandloní je kadeřavost listů. Deštivé počasí koncem jara a na počátku léta může způsobit plesnivění plodů. Mrtvice a klejotok jsou příznakem špatného růstu, můžeme jim předejít důkladným přihrnováním a radikálním řezem.


 
 

Reklama - Kontakt
Copyright © 2010-2013 AtlasRostlin.cz
Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího písemného souhlasu je zakázáno.