Vyhledávání
      

Ostružiník (Rubus)

Popínavé rostliny > 

Výška rostliny: 
do 6.0 m
Doba květu: 
Červenec, Srpen
Doba plodu: 
Září, Říjen, Listopad
Doba sběru: 
Září, Říjen, Listopad
Barva květu: 
bílá, narůžovělá
Barva olistění: 
zelená
Tvary listů: 
velmi variabilní
Typy listů: 
listnaté, opadavé
Použitelné části: 
plod
Použití: 
volně rostoucí živý plot, skupinové výsadby, popínavá rostlina, v potravinářství
Náročnost: 
slunce, polostín, vlhko, propustné půdy, nenáročné, humózní půdy

Fotogalerie (0 fotek):

Popis rostliny:  
Ostružiník je popínavý keř, samosprašný, opadavý. Plody jsou velké až 2cm, černé, peckovité, s vysokým obsahem vitaminu C.

Pro ostružiník jsou typické jeho dlouhé výhony s množstvím trnů. Při sběru ostružin oceníme velmi různou chuť plodů, která se liší keř od keře. V přírodě roste mnoho druhů i kříženců. Často byly kříženy záměrně, ale i nechtěně mezi sebou, a nakonec i se zplanělými zahradními odrůdami.

V některých odlehlých oblastech představují jednotlivé linie tvary značně odlišné, které mohly být v minulosti měněny podle podvědomých lidských potřeb. V oblastech lidského osídlení, kde se ostružiny sbírají, se jedná téměř vždy o hybridy, které se navzájem velmi odlišují. Obrovskou rozmanitost vidíme při pohledu na květy a plody.

Naše plané ostružiníky bývaly často uváděny pod kolektivním jménem Rubus fruticosus. Mají lichozpeřené listy, tenké, rudé nebo zelené stonky, bílé nebo světle růžové květy a malé tvrdé plody. Známým a kvalitním druhem ostružiníku je také ostružiník jilmolistý (Rubus ulmifolius), který má silné tmavé výhony a pětičetné listy, které jsou na rubové straně výrazně světlé. Tento druh není samosprašný. Jeho vyšlechtěná forma se pěstuje pro ozdobné růžové květy.

Dalším zajímavým druhem je ostružiník sivý – ježiník (Rubus caesius) s trojčetnými listy na dlouhých, tenkých a plazivých výhonech, podobných liánám, které tvoří husté koberce. Plody jsou menší než u jiných druhů ostružiníku, obsahují méně peckoviček a jejich sběr je obtížnější. Plody dozrávají dříve, na začátku léta, nejsou lesklé jako jiné ostružiny, ale mají bělavý matný povlak jako např. švestky.

Odrůda ´Bedford Giant´ je raná a má výraznou chuť. Má Elami dlouhé výhony, které nejsou tak křehké a silné jako u jiné odrůdy ´Himalayan Giant´, která má ale bohatší úrodu a výborné plody. Její výhony mohou být dlouhé až 6m a u země tlusté. Není to odrůda pro pěstitele, který nechce prořezávat.

´John Innes´ je odrůda pozdní a není tak mohutná. Z beztrnných odrůd se nejvíce osvědčila odrůda ´Oregon Cutleaf ´ , která je velmi oblíbená a má vynikající chuť.
´Merton Thornless´ je méně produktivní a má sklon ke tvorbě množství vedlejších krátkých výhonů.

Čeleď:
Rosaceae

Původ:
Ostružiny, jejichž pozůstatky byly nalezeny v nejstarších sídlištích obyvatel Evropy, jsou významnou podzimní plodinou už od pradávna. Ve starém Řecku byly známy spíše pro léčivý účinek svých listů, než pro své plody.

Ostružiník se usadil v lesích, křovinách, v mokřinách a na pláních už dávno před námi. V přírodě bylo vždy takové množství plodů, že se ostružiny v zahradách nikdy nepěstovaly ve větší míře. I na trhu se prodávaly pouze plody načesané v přírodě. Šlechtit se začaly až poměrně nedávno, k prvním odrůdám patří např. ´Bedford Giant´ a ´John Innes´.

Pěstitelů se podařilo vyšlechtit odrůdy beztrnné a velkoplodé, které ale nemají tak výraznou chuť. Proto také dávají někteří přednost sběru plodů v lesích před šlechtěnými odrůdami.

Mnohem zajímavější bylo křížení ostružiníku s jinými druhy rodu Rubus. Severoamerické ostružiny, pocházející z druhu Rubus alleghaniensis, dovezené do Evropy, jsou menšího vzrůstu, mají větší plody a jsou choulostivější než evropské druhy. Jiným iportovaným ostružiníkům se zde daří lépe.

´Himalayan Giant´ je odrůda mohutného vzrůstu, která se v Evropě rozšířila na úkor místních druhů.

´Cutleaf Blackberry´ je odrůda ostružiníku drápatého (Rubus laciniatus), pochází z Anglie. Má větší plody, je stálezelená . Byla objevena v roce 1770 v Surrey.

Pěstování:
Všechny ostružiny vyžadují výživnou, vlhkou půdu. Rodí i v polostínu, ale slunných místech mají sladší plody. Jejich růst je třeba korigovat, pokud to neuděláme, obsadí brzy celou zahradu. Každý výhon se sklání k zemi, kde ze svého vrcholu zakořeňuje a vytváří tak nové keře.

I když jsou ostružiny výborné, nehodí se díky své velikosti a bujnému růstu do moderních malých zahrádek.

Úrodu zvyšuje dostatečné přihrnování kompostem a nastýlání. Prostor pod ostružiníky je vhodné zatravnit a ponechat na nich, aby se sami vypořádaly s plevelem, ale i se všemi ostatními rostlinami s výjimkou vzrostlých stromů.

Ostružiny jsou natolik odolné, že jejich pěstování ve skleníku by bylo nesmyslné. Stísněné podmínky, které nabízí pěstování v nádobách, ostružinám nevyhovují a vzhledem ke svým trnům se takto ani nepěstují. Ale i pro beztrnné odrůdy by se vzhledem k vzrůstu, těžko našla nějaká nádoba.

Plodící odrůdy jsou v době květu, počátkem léta, nádherné. Existuje také mnoho dekorativních odrůd a druhů, většinou jsou ale příliš mohutné pro malé okrasné zahrádky.

Ostružiník plodí na výhonech starších jeden rok, které sami neodumírají jako u malin. Pro prevenci proti onemocněním a k zajištění bohaté úrody je nutné likvidovat starší výhony a podporovat vytváření nových. Výhony ostružiníku jsou mnohem delší a silnější než u maliníku, a proto vyžadují pevnou oporu. Mladé výhony přivazujeme k opoře v průběhu léta. Pokud nechceme, aby se výhony rozrůstaly a zakořeňovaly, seřízneme je koncem léta.

Ostružiníku vyhovuje společné pěstování s kopřivou a mochnou husí. Sám je vhodným společníkem hroznového vína, které v jeho blízkosti lépe plodí.

Sklizeň:
Plody se sbírají ve stavu plné zralosti od pozdního léta až do prvních mrazů. Červené a nezralé plody jsou nepoužitelné, během zrání postupně tmavnou a měknou.

Na výhonech odrůdy ´Bedford Giant´ dozrává jeden plod v každém trsu vždy dříve než ostatní. Ostružiny nejsou tak měkké jako maliny, proto vydrží déle čerstvé a vydrží transport.. Nejchutnější jsou ale čerstvé nebo mražené.

Použití:
Syrové plody jsou často velmi kyselé, ale po tepelné úpravě získají výbornou chuť a jsou stravitelnější. Vyrábí se z nich čerstvé džemy, ale protože mají spoustu semínek, častěji se z nich připravují rosoly.

Do ostružinových pokrmů se často přidávají jablka pro lepší konzistenci i chuť.
Z ostružin se také připravuje víno, nebo se přidávají pro dodání barvy a chuti, do vín z jiného ovoce a hroznů, např. u vína Red Muscat z Toulánu.

Křoví ostružiníku chrání před většími zvířaty a jinými nezvanými návštěvníky zahrady.Odrůda ´Himalayan Giant´ je natolik mohutná, že zastaví téměř vše.
Ořezané výhony dobře hoří a jsou poměrně výhřevné.

Množení:
Semenáčky se uchytí kdekoli, nezachovávají ale rodičovské vlastnosti. Zahřížené výhony ihned zakoření a koncem léta nebo začátkem podzimu se nová rostlina vytvoří během několika týdnů.
Pokud chceme množit, pohřížíme výhony do nádob s kompostem, pokud ne, výhony odstřihneme.

Choroby, škůdci:
Ostružiník je velmi odolný a nejsou s ním téměř žádné problémy. Ani ptactvo mu nezpůsobí velké potíže. Ptáci totiž nestihnou likvidovat plody tak rychle, jak dozrávají. Díky své hustotě a silnému vzrůstu jsou ostružiníky odolné proti plevelu.


 
 

Reklama - Kontakt
Copyright © 2010-2013 AtlasRostlin.cz
Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího písemného souhlasu je zakázáno.