Zpět na seznam

Slivoň obecná

Prunus insititia

Foto: Slivoň obecná
Detail
Kategorie Ovoce
Výška rostliny do 5 m
Barvy rostliny bílá
Barvy listů zelená
Tvary listů celokrajné
Typy listů listnaté, opadavé
Měsíce plodů Červen, Červenec
Měsíce kvetení Duben, Květen
Požadavky rostliny slunce, polostín, stín, vlhko, nenáročné
Použití rostliny volně rostoucí živý plot, solitéra, v potravinářství
Použitelné části rostliny plod
Popis

Slivoň obecná je strom nebo keř vysoký až 5m, někdy samosprašný. Délka jeho života je dlouhá. Plody jsou velké 2cm, kulovité, modročerné nebo zelenožluté, dozrávají na konci podzimu, o měsíc později než většina ostatních slivoní,obsahují vitaminy. Jsou drobné a většinou příliš kyselé na konzumaci zasyrova, pro výrobu zavařenin jsou ale vhodné. Stromy jsou někdy otrněné.
Blízkým příbuzným slivoně je Prumus damascena, která má plody zvané uherské nebo damašské slívy. Ty jsou větší, černomodré, více podobné švestkám, oválnější, méně ojíněné, a po tepelné úpravě mají sladkou kořennou chuť. Stromy s hustou korunou jsou samosprašné.
Myrobalán třešňový (Prumus cerasifera) je pružný strom, který se používá k výsadbě živých plotů a větrolamů. Současně s lesklými listy vykvétají bílé květy. Myrobalán je samosprašný, plody žluté, . Myrobalán je samosprašný, plody žluté, červené nebo nachové, kulaté a na spodním straně mírně zašpičatělé. Mají sladkou šťavnatou dužinu, která je někdy nechutná. Vyrábí se z nich džem.
Čínská slivoně (Prumus salicina) a japonská slivoně (Prumus triflora) mají velké, kuželovité, oranžově červené nebo zlaté plody bez výrazné chuti.. Kvetou časně a ohrožuje je proto chlad, naopak snesou vyšší teploty než švestky a pěstují se proto ostrůvkovitě na rozsáhlém území v Austrálii, Jižní Africe a USA. Mají lesklé tmavé letorosty, bílé květy a listy, které se na podzim zbarvují krásně rudě.
Dnešní výběr slív je omezen na fialovou ´Black Bullace´ nebo zelenožlutou ´Shepherd´s Bullace´.
Uherské slívy se dnes vyskytují pouze ve třech odrůdách : ´Farleigh´ z Kentu se užívá k výsadbě větrolamů a při dobrém opylení silně plodí. ´Merryweather´ má větší plody se zelenožlutou dužinou, které dozrávají časně na podzim. ´Shropshire´ je pozdní odrůda s chutnými plody, kterých však rodí málo.
Myrobalány se v současnosti pěstují v několika okrasných formách, z nichž některé mají růžové květy a řada dalších nachové listy. Dostupným kultivarem japonské slívy je ´Burbank´ nebo ´Beauty´ s rudými plody, jejichž sladká a šťavnatá dužina ulpívá na pecce.

Čeleď:
Rosaceae

Původ:
Slívy pocházejí z Evropy a Malé Asie, dnešní zplanělé jsou ale zřejmě plodem neuvědomělého šlechtění, které probíhalo stovky let. Uherské slívy se dostaly do Evropy z okolí Damašku během křížových výprav ve dvanáctém století. Údajně je ze své pouti do Jeruzaléma přivezl vévoda z Anjou.
Myrobalán je původem z Balkánu, Kavkazu a západní Asie. Některé stromy byly vysazeny v Americe, kde se křížily s místními druhy, odolnými vůči drsnějším podmínkám. Čínské slivoně byly do Japonska introdukovány kolem roku 1500 z Číny a do USA přišly v roce 1870. pro svou vyšší choulostivost se v Evropě nikdy výrazně neprosadily.

Pěstování:
Slivoně jsou méně náročné na půdu i na stanoviště, s výjimkou japonských slivoní, které vyžadují teplejší podmínky.Stejně jako ostatní švestky jsou slivoně dostatečně otužilé a nemá smysl je pěstovat pod sklem. Pokud se spokojíme s malou úrodou, můžeme zkusit pěstování v nádobách.
Podobně jako u švestek se omezíme pouze na udržovací řez.
Slivoně jsou v květu krásné, jinak ovšem nevýrazné. Až později, když se obalí plody, jsou nádherné. Plody jsou potravou zvěře po řadu měsíců.
Slivoně nepěstujeme ve společnosti sasanek, které přenášejí rez.

Sklizeň:
Slívy jsou nejměkčí a nejchutnější po přemrznutí, ptáci je ale sklidí dříve.

Použití:
Téměř všechny slívy se dnes používají pouze k tepelnému zpracování. Vyrábějí se z nich džemy, rosoly, ovocné sýry, vína a likéry.
Slivoně a myrobalány jsou vhodné pro živé ploty a větrolamy.

Množení:
většina kultivarů dobře roste na podnoži myrobalánu, řada jich ale roubování nepotřebuje. Japonské slivoně začínají plodit asi ve třech letech, ostatní druhy o dva roky později. Mohou se množit kořenovými odkopky a většinou i semeny.

Choroby, škůdci:
Slivoně nejsou tak náchylné k červené skvrnitosti jako švestky.
Nové fotografie rostlin